ZASÍLÁNÍ NOVINEKZASÍLÁNÍ NOVINEK


Registrace   |   Ztráta hesla     
Košík je prázdný.
Po dobrém jídle, bychom se měli cítit lépe než před ním.
Lidové přísloví


facebook stránky - mějte přehled o novinkách





VYHLEDÁVÁNÍVYHLEDÁVÁNÍ
V článcích Ve videu
V produktech Všude
NAŠE NABÍDKANAŠE NABÍDKA
Články o zdravíČlánky o zdraví
Pro volný časPro volný čas




Sestavuji aktuální kalendář ...


TOPlist



František Drtikol - filosofie


Kategorie článků:  Články o zdraví  -  Osobnosti




Nejvyšší filosofií jest držet hubu.
…moudrého to neškrábe. On ví: perla zůstala perlou.
…a tu poznáte, že je stále Genese, že stále, každým okamžikem Duch Boží
vznáší se nad vodami a že stále zní Jeho: Staň se – od věčnosti do věčnosti…

Střed vesmíru je všude.
Nechtít nic od času. Jakmile idea vznikne, už to vše mám, a na tom zakládat. Když přijde idea, přijde zároveň síla k vykonání této idey. Jsem-li příčinou, jsem již i následkem. Slunce se nestará o to, jestli některou květinku spálí. Jeho paprsky se nestarají, zda ji spálí, nebo pomohou v jejím vzrůstu. Vi dobře, že obé je správně. Já – Vědomí, Jsem – je Bytí, Já Jsem – je Vědomí, Život.
Vědomí se dívá na Sebe Sama. Bůh je Jeden, a proto člověk – zasvěcenec musí zůstat také jeden. Nekomplikovat, a vše sjednotit, neb On sám je Jednoduchý. Nemyslet na Boha, ale myslet Jím. Když si vzpomenu na Boha, jsem rozdvojen. V Přítomnosti Boží je i myšlenka na Boha hříchem.

 

Každý člověk má vše, doslova vše v sobě. V sobě najde, co potřebuje, a řídí-li se podle někoho, tu žije cizí život, a ne svůj, stane se loutkou. Když pak umře, a před jeho zrakem vystoupí celý život, tu s hrůzou pozná, jak sám sobě lhal, jak sám sebe mystifikoval. A tu nezbývá pro něj nic jiného, než se vrátit a začít znovu. Buddhovo učení vyčerpává se zcela a bezpodmínečně v poukazu k příčinnosti, ke vzniku – zániku: „Učení chci ti ukázat: je-li ono, jest i toto, vznikem onoho vzniká i toto. Není-li onoho, není ani tohoto, zánikem onoho zaniká i toto.“ Čím méně je člověk připoután k tělu a k pozemskému, čím více je duchovnější,
tu krásnější a bezbolestnější je umírání. Smrt musí být jako objetí milenky. Jakmile se vzdáváš nějaké vlastnosti, obětuješ ji vlastně Bohu, a v tom okamžiku Bůh se jí chápe, prosytí ji Sebou. Chápe se jí, aby se jí vyjádřil. A opět ji vrací prosycenou Božstvím. Musíš poznat sebe sama a síly, které jsou v nás. Pak přijde poznání, co je pravé Já a co jsou síly.
Prostě si uvědomit, že mám tu sílu. Božství, chce-li se projevit, rozdvojí se na Boha-Otce, Moudrost všepronikající,
a Boha-Matku, Lásku všeobjímající. Jakmile nastane toto rozdvojení, které je vlastně věčné spojování, zrodí se Syn, to je Bytí. Bytí však samo o sobě je ne-vědomé, a teprve když sestoupí Vědomí – Duch Svatý do Bytí, Bytí si uvědomí Synovství s Bohem-Otcem a Bohem-Matkou, pak teprve nastane Jednota a On splyne s Božstvím, vrátí se do Božství.


IAO, spojíte-li to s dechem:
O – ženský prvek, věčná přijímatelka – vdech
I – mužský prvek, věčně dávající – výdech

Dýchejte chvíli takto a tam, a kde se vám to spojuje, vznikne A – Světlo – Syn.
Důvěřuj času a ovládej okamžik. Zachováš-li svoji individualitu, tu plníš Boží Vůli.
Individualita, to je Vůle Boží, proto nikdy nezaniká, je věčná.
Žít v „teď“ znamená vyzáření činnosti myšlenkové. V Božím Teď je vše již vykonáno.
Chyba je myslet si, že se něco děje, že se něco stane.
Ne, vše je hotové, a podle toho, jak to poznáváme, tak se nám zdá, že jdeme.

 

Tři věci podmiňují uskutečnění pravého přání: trpělivost, nepochybovačnost a bdělost. Vidět to zároveň v určité době hotové, ne v neurčité. Když je něco nejasné, dát to do Ticha. Vdechnout a vydechnout.
Ponoří se do Ticha, a pak se to opět – jasné již – vynoří.

 

Na co myslím, tím se stávám.
Jsem tím, co myslím, co vyzařuji. Moudrý nemyslí. On ví, on má vědomí. Největší čin některých lidí je jejich smrt.
Když žijete v Přítomnosti Boží a vykonáváte přitom své denní povinnosti, tu děláte Vůli Boží. Vyplňujete své poslání zde na této zemi, jen co je pro Vás. Při koncentraci, ve spojení s Božstvím zúčastňujete se však díla Božího celého, všude.
Spočívat sám v sobě. Nevycházet ze sebe. Nepřipustit cizí vjemy.

 

Poznání vždy vyžaduje oběť.

Dokud se stydím, nejsem čistý. Jen z Božského Klidu vycházeje, stává se člověk pravým tvůrcem.
Jinak je člověk jen hercem, většina lidí pak jen dřevěnými loutkami. Není dlouhé cesty. Ve skutečnosti, když jdeme, děláme vždy jeden krok, ať je cesta sebedelší. Pocity trvají tak dlouho, dokud se s nimi ztotožňujeme.

 

V prvé řadě najít Klid, být tichým srdcem, myslí. Tam pevně zakotvit,
a z toho ať vycházejí veškeré činy, řeči a myšlenky. Naslouchat v klidu, a myšlenky, které v tomto klidu vyvstanou, jsou jen pro mne, a mám je uposlechnout za všech okolností, i kdyby rozum se zdráhal sebevíce a kritizoval zdánlivou nesmyslnost.

 

Intuice nemá žádné slovní obraty, ani abecedy.
Když je všechno Já, tak si přece nebudu ubližovat.
Radost nepotřebuje důvod, vyrůstá ze sebe jako Bůh.
Radost, která potřebuje příčiny, není radostí, nýbrž zábavou.


Boha není možno poznat. Bůh se musí žít.
V Něm nic není, nic Tam nehledat. Ale On je příčinou, že něco je. Z ničeho ničím k ničemu.
Jako sestupuje od Boha idea do myšlenky, slova a těla, tak se musí od těla, přes slovo, myšlenku a ideu dojít k Bohu.
Nestahovat Ducha do těla, ale tělo do Ducha. Nečekat na výsledek, pouze to dělat. To je vše.
Tím čekáním to dávám do času a prostoru. To ne. Slovo porozuměné musí být pěstováno, cvičeno, vychováváno, prozkoumáno, prožito. Myšlenky textů jsou teprve pak pochopeny, když v okamžiku prožití, nevolány vcházejí
do vědomí, v okamžiku dění ukazují svoji působivost. Cesta k tomu jest setrvání při slově Mistrově, až proniklo a stalo se vlastností. Nepřipoutanost na lidsky pronesených slovech o Bohu. Musí se jít za slova. Ducha těch slov pochopit, prožít, žít.

 

To je právě krásné na duchovní cestě, že duše nesmí jít Tam cestou, kterou vyšlapali jiní.
…a přece je každému možno Poznání dosáhnout. Dostavuje se z člověka samého, nikoliv milostí z vnějšku. Je třeba dbát jen jednoho: Pravdy. Nepřemýšlíme o povinnostech ke světu – jak by na to byl čas, když toužíme po Poznání tolik, jako tonoucí po doušku vzduchu? Vztah ke světu se upraví naším Poznáním, sami si ho vytvářet nemusíme. Vždyť svět má jen takový význam, jaký mu přikládáme. Jeho obraz vyplynul z našich dřívějších myšlenek, pocitů, z naší připoutanosti. Nezměníme-li postoj, je pro nás připraven bezpočet dalších obrazů, světů, životů, v nichž bude naše já trpět. Poznání je přirozeným stavem, a přece musí dítě světa vyvinout velké úsilí, aby Poznání zazářilo.


Zákon změny je zákon Poznání.
Když jsi s jedním úkolem hotov, tu Bůh obrátí tvé srdce, tvé touhy, přání, a poslé-ze celý tvůj dosavadní život v jiný směr, abys tam opět prováděl Jeho Vůli. Záleží na tom, abys byl tichý a pokorný, bys ihned vycítil, co Bůh chce. Nechápeš-li to, je to příčina, že jsi nepozorný, že nebdíš, a tu Bůh sesílá na tebe nezdary, nespokojenost, strach, a zesiluje to tak dlouho, až pochopíš, že se starým životem jsi hotov, a že musíš začít život jiný, nový.
Nemyslete, že neděláte pokroky, a že se plazíte v prachu cesty. Nikdy si nemyslete, že jste „ubozí červíčkové“, jak radí katolická církev… Ne! Nikdy nesmí mít člověk strach před Bohem. Jak v jedné upanišádě stojí: „Nebojte se mne, neboť vy jste já.“ (Átman). Když upadlo pravé poznání, začal člověk klekat, spínat ruce a plazit se před tváří Hospodinovou. Dokud byl v poznání, tu stál člověk zpříma a rozpínal ruce….


…a budou-li tě za to chválit, nebo hanět, tak si ani nepomyslíš něco o prdeli, protože s tím poznáním naplněným klidem nemůže nikdo pohnout a tu klidnou hladinu nemůže nikdo zčeřit.


…a pak, co z toho, když se začneš na sebe zlobit. A pak se rozzlobíš, že jsi se zlobil, a pak se zlobíš, že jsi se zlobil, že se zlobíš, atd. A člověk má krásný kolotoč v hlavě, a má co dělat, aby se uklidnil. No, a tak pomalounku člověk přichází k tomu, aby se na všechno vysral. A jsa vysraný, uklidní se. A po uklidnění je mu dobře. A je mu tak dlouho dobře, dokud nezačne znovu uchopovat, znovu špekulovat, znovu šťourat, jak secsakra ta nirvána asi vypadá. A tak vznikají v jeho hlavě nová hovna, a tlačí mu na mozek. Pak se musí znovu vysrat, atd….


…a to žití se skládá ze samého TEĎ. Když se vysloví slovo Teď, je to moc brzo, nebo moc pozdě. To Žití je stále vznikání a stálé zanikání, je to věčný život ve Smrti. Právě protože je to Síla, a ta Síla, aby se poznala jako Síla, musí mít protiklad, a tím je Smrt.
Ten, kdo přišel k Poznání, stojí, i když se pohybuje, kdežto ostatní stále pobíhají,i když dřepí na jednom místě.

 

Prosím Tě, co hledáš? Vždyť TO, co hledáš, již máš. Je to tvá přirozenost, kterou nemusíš hledat. Jen obrať na ni svou pozornost. Nauč se číst sám v sobě. Každý je sám sobě tou nejlepší knihou, kde je Pravda obsažena. Pravdu musíš žít, a neo-bírat se teorií o Pravdě. Nauč se pouze vnitřně být a vycházet ze sebe sama. Čeká, že ho tam něco potká, co ho trkne, a zatím je to každodenně tady. Lidičky, dělejte něco, ať to děláte, jak to děláte, ale dělejte něco, a nespěte.



Další články z kategorie
Pro výpis všech článků z kategorie klikněte zde.

Diskuze ke článku
( Celkem: 0 )
Jméno:   
E-mail:   
Vzkaz: 
Aktivní odkaz přidáte takto:
link[http://www.adresa.cz]
Antispam:   
   



 
 
Zatím není vložen žádný komentář.
 
 










2011-2017 © PiDi Soft |  Mapa webu |  Odkazy