Výskyt štavelanů v potravinách

Vysoký obsah šťavelanů se nachází především ve špenátu, reveně (rebarbora), červené řepě, fazolích, částečně i mrkvi, hroznech, borůvkách, pomerančích a grepech. Také obyčejný čaj, zejména silný, kakao a čokoláda jsou vydatnými zdroji šťavelanů. Je prokázáno, že čaj může být hlavním zdrojem šťavelanů v potravě.

Také z vitamínu C se v těle vytvářejí šťavelany, jeho denní dávky by proto neměly přesáhnout jeden gram.

Nadměrný příjem kyseliny askorbové (vitamínu C) vede k jeho přeměně na kyselinu šťavelovou. Obě tyto kyseliny jsou silnými kyselinami, proto se jich tělo snaží co nejrychleji zbavit. Vylučování probíhá ledvinami. Kyselina šťavelová vytváří s vápníkem velice stabilní sloučeninu (šťavelan vápenatý nebo také oxalát vápenatý), která je velice špatně rozpustná a snadno ve vodných roztocích krystaluje. Vznikající krystalky vytváří jedny z nejstabilnějších a nejhůře odstranitelných ledvinových kamenů.

Oxalát vápenatý neboli šťavelany se snadno ukládají i v ostatních částech těla, především v chrupavce kloubů. K tomuto jevu dochází při snížené filtrační schopnosti ledvin nebo při nadměrném příjmu vitamínu C (tento jev může vyvolat již dávka 300 mg vitamínu C, zejména pokud se vitamín C konzumuje v tomto množství nárazově například v jedné tabletě a současně po delší dobu - 10 a více dnů. Platí to především u starších lidí se sníženou pohybovou aktivitou).

Možná onemocnění

• Bolesti kloubů
  Nejčastěji se toto onemocnění projevuje bolestivostí kloubů ramene, kloubů ruky a kolena. Je vyvoláno akutním zánětem kloubu nebo okolní tkáně.
• Ledvinové kameny

Možné způsoby léčby

Onemocnění je častější u pacientů s poruchou ledvin, kteří by měli omezit příjem vitamínu C a zmíněných potravin na nezbytně nutné množství a pokud možno jeho příjem rozložit na co nejvíce malých dávek v průběhu dne nebo lépe i dnů. Velice důležité je dodržení pitného režimu. Čím nižší teplota kloubu, tím snadněji oxalát krystaluje. Proto je nutné udržovat postižené místo v teple. Dobrou prevencí je udržování kloubu v aktivitě (samozřejmě se to týká období bez příznaků onemocnění). Pokud je chrupavka vystavena úměrné fyzické zátěži, dochází k jejímu lepšímu „promývání“ kloubní tekutinou a to má za následek mimo jiné i lepší odvod metabolických zplodin (tedy i vznikajícího oxalátu).