ZASÍLÁNÍ NOVINEKZASÍLÁNÍ NOVINEK


Registrace   |   Ztráta hesla     
Košík je prázdný.
Do slunného bytu nechodí lékař.
Arabské přísloví


facebook stránky - mějte přehled o novinkách





VYHLEDÁVÁNÍVYHLEDÁVÁNÍ
V článcích Ve videu
V produktech Všude
NAŠE NABÍDKANAŠE NABÍDKA
Články o zdravíČlánky o zdraví
Pro volný časPro volný čas




Sestavuji aktuální kalendář ...


TOPlist



Vrbovka malokvětá - léčivý čaj na prostatu


Kategorie článků:  Články o zdraví  -  Bylinky a koření




Jednou jsem dostala dopis od otce rodiny, ve kterém psal doslova toto: „Snažně Vás prosím, snad mi můžete ukázat cestu k uzdravení a tak mne navrátit zdravého mé rodině, která se mnou trpí.“ Před tím mi popsal své trápení. Roku 1961 dostal po koupeli v radioaktivní vodě chronický zánět prostaty. Putoval z jedné nemocnice do druhé, ale ani jeden lékař ho neoperoval, byl zoufalý. Při každé stolici vytékala krev a hnis. Z množství léků dostal vředy na dvanácterníku, narušila se mu střevní flóra a silně poškodila játra. Byl blíže smrti než životu a na příkaz lékaře musel vysadit všechny léky. Pak ho, jak píše, operovali pomocí elektřiny. Navzdory operaci má však dodnes záněty. Tabletky a injekce znovu zhoršily jeho stav. Pak začal používat kopřivový čaj a čaj na léčení měchýře, což jeho nemoc zlepšilo natolik, že dnes může už zase pracovat. Tento těžce zkoušený otec rodiny by se byl pravděpodobně vyhnul utrpení, kdyby byl věděl o vrbovce malokvěté, která úplně dokáže vyléčit poruchy prostaty. Vrbovka nebyla do dnešní doby známá jako léčivka a není ani uvedena v žádné knize o léčivých rostlinách. Až když jsem ji popsala v prvém svém vydání, teprve potom nastoupila doslova vítěznou cestu jako léčivá bylina proti onemocněním prostaty. V krátké době se stala známou v celé Evropě, ba i za oceánem, a to právě proto, že jsem již pomohla v této nemoci mnohým lidem. V poslední době už nalézáme vrbovku i v bylinářích a píše se o ní v časopisech.

 

Vrbovek je však velmi mnoho a to vyvolává určitou nejistotu. Mezi léčivé náleží tyto: vrbovka růžová (Epilobium roseum), vrbovka malokvětá (Epiloblum parviflorum), vrbovka horská (Epilobium montanum), vrbovka koplnatá (Epiloblum lanceolatum), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), vrbovka chlumní (Epilobium collinum), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), vrbovka drchničkolistá (Epiloblum anagallidifolium), vrbka Fleischerova (Chamerion fleischeri). Léčivé vrbovky poznáme podle jejich malých květů, které jsou červenavé, bledě růžové a někdy takřka bílé barvy. Sedí jako přibité na podlouhlém, úzkém semeníkovém lusku, z něhož po rozevření vyletují semena nesená bílými, jakoby bavlněnými vlásky. V Tyrolích je vrbovka nazvána zvláštním jménem „Frauenhaar“ (ženský vlas). U uvedených léčivých druhů se sbírá celá rostlina, tedy stonek s listy i květy, přičemž to děláme tak, že rostlinu odtrhneme pouze v polovině (je možné ji ostatně docela lehce zlomit), aby mohla opět vytvořit boční výhony. I v nejtěžších případech vždy pijeme pouze dva šálky čaje z vrbovky za den a to jeden ráno a druhý večer. To však neznamená, že nemusíme vyhledat lékaře. Při každé vážné chorobě se vždy musíme poradit s lékařem. Dva druhy vrbovek se vůbec nesmí sbírat – ostatně je nelze ani zaměnit s malokvětými druhy. Jsou to Epilobium hirsutum – vrbovka chlupatá a Chamerion augustifollum – vrbka úzkolistá. Prvá má květy velikosti nehtu na palci a je světle purpurově červená. Je možné ji najít velmi často ve velkých, kobercovitých porostech, je až 150 cm vysoká, roste při vodách i ve stojatých kalužích. Stonky a listy má masité, na spodní straně slabě ochlupené. Známý rakouský botanik Richard Willfort, který poznal vrbovku jako léčivku, toto však ve své knize neuvádí. Hovoří jen, že by ji bylo možné lehce zaměnit za vrbovku chlupatou, která na rozdíl od malokvěté má nejméně pětkrát větší květy, má masitý stonek a listy, i podstatně vyšší vzrůst, avšak vyvolává opačné účinky. Vrbka úzkolistá dosahuje výšku 150 cm, s oblibou roste na lesních mýtinách, po krajích lesů, na holých a malinami porostlých místech. Velké purpurově červené květy rostou na červenavých stoncích, uspořádaných do dlouhých, jakoby pyramidových kolmých hroznů. Tyto dvě rostliny se bohatě vyskytují a v čase květu prosvítají jako ohnivě červené plochy. Samotný lidový název Unholdenkraut – ďáblova bylina – naznačuje, že rostlinu není možné používat při prostatě. Byla jsem ještě mladou ženou, když v nejlepším mužném věku zemřel můj švagr na chorobné zduření předstojné žlázy, tedy na hypertrofii prostaty. Soused, který velmi dobře znal léčivky, mi ukázal vrbovku a povídal: „Kdyby byl váš švagr pil čaj z této rostlinky, byl by ještě dnes živý. Zapamatujte si tuto rostlinku. Jste mladá žena a mohla byste pomoci mnohým lidem.“ Jak již to však chodí, když jsme mladí a zdraví, dále jsem se o rostlinku nestarala. Moje matka však byla jiná. Sbírala ji každý rok a mnoha lidem pomohla při chorobách ledvin a měchýře. Její účinky jsou tak silné, že často naráz vyléčí všechna trápení při ochoření prostaty. Byly případy, kdy byli muži před operací a již močili jen po kapkách. Již jeden šálek znamenal úlevu. Čaj se přirozeně musí pít dále, má-li se dosáhnout uzdravení.

Od matky jsem se dozvěděla o pacientovi, který měl již za sebou tri operace rakoviny měchýře, jehož tělesný stav byl velmi špatný. Radila jsem mu, aby pil čaj z vrbovky. O jeho uzdravení jsem se doslechla později od lékaře. Bylo to v době, kdy jsem se ještě nevěnovala léčivým rostlinám. Uzdravení vyvolalo u mne silný a trvalý dojem. Moje matka mi častěji říkala, abych nikdy nezapomínala sbírat tuto léčivku, i když ona už nebude naživu. Na Hromnice v roce 1961 matka zemřela a já v létě toho roku zapomněla nasbírat vrbovku. V ordinaci mého lékaře jsem se doslechla, že jeden mně známý muž leží v nemocnici s beznadějnou rakovinou měchýře. Zvolala jsem: „Ne, tento zdatný muž nesmí zemřít!“ Myslela jsem při tom na vrbovku. Lékař byl sice nakloněn léčivkám, ale domníval se, že v tomto případě již nic nepomůže. Já však neměla vrbovku nasbíranou a s hrůzou jsem si uvědomila, že nyní uprostřed října je již vše odkvetlé a suché. Přesto však jsem ji šla hledat. Poznala jsem místo, kde v létě kvetla. Našla jsem už jen několik zaschlých stonků, ale i ty jsem nadrobno posekala a dala manželce nemocného. Dala mu pít dva šálky čaje denně, jeden ráno a druhý večer. Po čtrnácti dnech jsem se dozvěděla od lékaře, který mně telefonicky informoval, že stav nemocného se silně zlepšil. Se smíchem povídal: „Tedy – tvá bylinka pomáhá.“ Od té doby jsem pomohla stovkám, mnoha stovkám lidí tak, jak mi to kdysi povídal ten starý člověk v mé vlasti. „Zapamatujte si tuto rostlinku, můžete jejím prostřednictvím pomáhat mnohým lidem.“

Jeden lékárník z Mnichova mi ukázal starou a tlustou apatykářskou knihu z r. 1880, kde se tato bylinka ještě oficiálně uváděla. Chemické léky ji však úplně vytlačily. Mými přednáškami, výlety za bylinkami a publikacemi se stala vrbovka opět známou ve všech vrstvách obyvatelstva. Moje rady vzbuzují u mnohých lidí silný ohlas, neboť všude, kamkoli přijdu se svým mužem na našich výletech, ať už je to na horách, na lesních cestách, na březích potoků a na holinách, ba dokonce na Postlingu a Freinbergu u Lince, všude již nacházíme ke své velké radosti vrbovky, z nichž byl již střední výhonek opatrně odlomený. Každý, kdo tuto léčivku pozná, si ji cení a šetrným sběrem ji chrání před vyhynutím. Rostlina po ulomení poloviny stonku ještě jednou nebo i dvakrát obroste. Když zůstane kořenový systém neporušený, tak i příští rok rostlina opět vyžene.
K mé radosti se však z dopisů dozvídám, že v mnohých zahradách mezi jahodami, zeleninou a ozdobnými křovisky roste i malokvětá vrbovka. Kdysi ji jako nepříjemný plevel vytrhávali, zatímco mohla přinést mnohým trpícím zdraví a novou chuť do života. Před nedávnem jsem pomohla jednomu duchovnímu, který měl rakovinu prostaty a měchýře. Lékaři jeho léčení již vzdali. Dnes se opět věnuje v plné síle své práci. V listu ze Schwarzwaldu se píše: „Moje švagrová byla ozařována při rakovině dělohy a důsledkem toho se poškodilo střevo i měchýř. Měla takové bolesti, že jí lékař musel předepsat morfium. Nato jsme podle vyobrazení ve vaší knize hledali a našli malokvětou vrbovku. Týden pila čaj a bolesti zmizely. To jsou zázraky z boží lékárny!“ Další léčebné úspěchy si můžete přečíst v brožuře Maria Treben s Heilerfolge – Léčivé úspěchy Marie Treben, která vyšla ve vydavatelství W. Ennsthaler A-4400-STEYR. V ČSFR vyjde v průběhu roku 1991. Mnozí, kteří trpí na prostatu, mohou být znovu zdraví, když budou používat malokvětou vrbovku, a to bez toho, že se museli podrobit operaci. Když se operovat dali, vrbovka odstraňuje pálení a jiné bolesti,
které se po operaci často objevují. V každém případě je třeba užití konzultovat s lékařem. Z Coburgu mi píše jeden pacient, který si vyléčil prostatu: „Malokvětá vrbovka mi pomohla při mých těžkostech s prostatou. Ležel jsem v coburgské nemocnici s infarktem. Kromě toho jsem měl těžkosti s prostatou, kterou mi však pro mé choré srdce nechtěli operovat. Když se stav zhorší, budou mi muset dát natrvalo trubičku. Doslechl jsem se o vrbovce, která mnohým v podobných případech pomohla. Začal jsem pít denně tři šálky čaje, za několik dní jsem se zbavil všech těžkostí s prostatou. Nyní ještě piji pro doléčení dva šálky denně. Děkuji našemu všemohoucímu Bohu z celého srdce. Přeji Vám, paní Trebenová, abyste
ještě mnohým lidem pomohla malokvětou vrbovkou. Je až neuvěřitelné, že boží léčivky pomáhají tehdy, když si univerzitní medicína už neví rady.“
Naše léčivé byliny jsou pro nás skutečné požehnání.

ZPŮSOB UŽÍVÁNÍ

Příprava čaje: Jedna vrchovatá čajová lžička na 1/4 litru vody, jen spaříme a necháme krátce vyluhovat. Pijeme jen dva šálky denně. Ráno na lačno, večer půl hodiny před večeří.

 

Sypané bylinky na váhu, lze zakoupit na www.bylinkyukarin.cz

Zdroj: Maria Treben, Zdraví z boží lékárny





Diskuze ke článku
( Celkem: 0 )
Jméno:   
E-mail:   
Vzkaz: 
Aktivní odkaz přidáte takto:
link[http://www.adresa.cz]
Antispam:   
   



 
 
Zatím není vložen žádný komentář.
 
 




loading...






2011-2017 © PiDi Soft |  Mapa webu |  Odkazy