ZASÍLÁNÍ NOVINEKZASÍLÁNÍ NOVINEK


Registrace   |   Ztráta hesla     
Košík je prázdný.
Tělo je nástroj, jehož lidé užívají, ať dělají cokoliv, a je velmi důležité,
aby tento nástroj byl dokonale připravený, ať už ho bude použito k čemukoliv.

Sokrates


facebook stránky - mějte přehled o novinkách





VYHLEDÁVÁNÍVYHLEDÁVÁNÍ
V článcích Ve videu
V produktech Všude
NAŠE NABÍDKANAŠE NABÍDKA
Články o zdravíČlánky o zdraví
Pro volný časPro volný čas




Sestavuji aktuální kalendář ...


TOPlist



Agresivita, hněv a zloba, kde v nás vzniká a proč?


Kategorie článků:  Články o zdraví  -  Nemoci a jejich léčba




Náš vlastní hněv nebo vztek nám nadělají více škody, než to, co nás k hněvu přivedlo.
(John Lubbock)

Hněv, zloba, vztek se v našem vědomí objevuje tehdy, když ztrácíme kontrolu nad situací. Když život jde jinou cestou, jak si přejeme nebo pokládáme za správné, narůstá v nás agresivita. Začínáme akumulovat energii, kterou použijeme jako rozbušku. Chceme mít pod kontrolou to, co se děje, co považujeme za důležité. Jenže ne vždy se to daří. Když se nedaří mít věci, události pod kontrolou, objeví se hněv, který může vést až k fyzickému násilí, abychom situaci změnili. Hněv je vyjádřením hluboké nespokojenosti s řádem světa.

Hněv je vyslovením ostrého ne životu

Proto důsledkem takového odmítnutí života je dříve či později onemocnění a smrt. Je to snaha o prosazení své představy o tom, jak a kdy mají události probíhat. Pokud důvěřujeme tomu, že vesmír a jeho součásti jsou řízeny vyšší inteligencí, která přesahuje naši individuální inteligenci, je hněv projevem nedůvěry této vyšší inteligenci. Hněv je důsledkem toho, že události probíhají jinak, než jsi mi představujeme, že probíhat mají. Je tedy projevem naší oddělenosti od ostatním částí vesmíru, energie, kterou jsme. V bibli najdeme slovo, které tuto oddělenost pojmenovává a vystihuje, je to slovo pýcha. Pýcha znamená oddělenost, v jejímž důsledku se buď nadřadit nebo podceňujeme. To, že takové chování má smrtelné následky, je vyjádřeno tím, že pýcha je jedním ze smrtelných přestupků, hříchů proti zákonům Univerza, Boha. Naše přesvědčení, jak věci mají fungovat a realita, se rozcházejí, to vyvolává v nás hněv a nespokojenost.

Agresivita je hromaděním energie, kterou potřebujeme, abychom prosadili, dosáhli cíle, proti kterým někdo jiný namítá nebo s nimi nesouhlasí.

Zkoumáním podvědomí si můžeme ověřit, že ve skutečnosti s takovým naším cílem nesouhlasí a má vůči němu námitky naše vlastní podvědomí nebo jeho část. Konflikt, který naše agresivita vyvolá, je tedy ve skutečnosti vnitřním konfliktům částí našeho podvědomí. Pokud setrváváme v konfliktu, přirozeně se cítíme unavení, konfliktům vyčerpáván. Ubývá nám energie, což je přirozené, neboť v důsledku konfliktu jsme se odpojili od zdroje a ten nás nepodporuje dotováním novou energií. V důsledku takové energetické podvýživy onemocní tělo, vznikají ty nejtěžší onemocnění. Především onkologické.

Hněvem vyjadřujeme touhu po lepším světě, tedy i touhu po návratu k úplnosti, celostnosti
Spokojeným se člověk stává až po dosažení celistvosti, úplnosti, po rozpomenutí, kým ve skutečnosti je. Zatímco nežije tuto celistvost, Jednotu, roste v něm nespokojenost kdykoliv ji hledá mimo sebe.

Pozitivním smyslem hněvu je vyjádření touhy, aby náš svět odpovídal našim představám, požadavkům a očekáváním, aby nám do něj druzí nezasahovaly. Je projevem touhy po svobodě, touhy po světě bez hranic a omezení. Tato touha je touhou naší duše. Ukazuje nám cestu k naplnění potenciálu našich možností. Pokud však člověk setrvává v duální představě o sobě a světě, přirozeně jsou jeho touhy egoistické a narážejí na odpor jiných lidí. Jsou často v rozporu s jejich touhami a představami o světě. Nemůžeme získat svobodu vytvářením omezení a nesvobody jiným.

Potlačování hněvu a agresivity je stejně nebezpečné, protože se akumuluje a obrátí se proti vám. Začne destruktivně působit na organismus a ten onemocní. Je jako granát, který nehodíme před sebe, ale spolkne.

Pokud v sobě člověk dlouhodobě potlačuje takové emoce jako podrážděnost, hněv a vztek, začíná trpět játra, klouby, dýchací orgány. Dlouhodobě potlačovaný hněv se může projevit na zánětu žlučníku či formou žlučových kamenů. Ne náhodou se říká, že někomu skypela hněvem žluč. Řešením tedy není hněv v sebe potlačovat. To by byla agresivita páchaná na sobě samém.
V přechodném období, kdy se snažíme odučit zlozvyku - zlobit se, pomáhá zaměstnat se kdykoliv cítíte, že ve vás roste hněv takovou prací, kterou nemáte velmi rádi. Například, úklidem.

Zbavit se hněvu trvale však vyžaduje změnit některé své názory a postoje na svět. Hněv je třeba transformovat na soucit a lásku, na respekt a úctu. Dosáhnout porozumění toho, že svět je stvořen dokonale a stejně i funguje. Pokud ho takovým nevidíme, znamená to, že potřebujeme změnit některé naše postoje a názory.

Zlatým pravidlem je, že pokud chceme od někoho něco dostat, potřebujeme měnit své chování a myšlenky, dokud nám to ten člověk nebude chtít dát sám od sebe.

Uměním je místo plýtváním energií na negativní emoce, sladit své touhy a představy s podvědomými záměry. To se dá pouze tím, že převezmeme odpovědnost za svůj život a svůj svět. Jsme scénáristy, režiséry i hlavní postavou v tom svém příběhu.

Ego žije z potřeby mít stále pravdu.

Hněv často vychází z pocitu, že musíte mít stále pravdu. Pokud člověk často bojuje za svou pravdu, obhajuje svůj názor, činí tak v obavě před poklesem sebeúcty. Mít pravdu je jistota, které se drží. Řícením systému přesvědčeni se hroutí systém hodnot a přicházející nejistota takového člověka děsí. Hněv v člověku roste, když má pocit, že mu bylo ukřivděno nebo nedostal to, co podle jeho mínění dostat měl, co si nárokoval. Místo toho, aby člověk převzal za situaci odpovědnost, uchyluje se k obviňování ze selhání jiných. Nalezení viníka ho osvobozuje od převzetí odpovědnosti za sebe.

Hněv vyvolává iluzi, že jsme silní

Hněv dává lidem falešný pocit moci, mají pocit, že jejich opravňuje kritizovat, urážet, nenávidět a nesnášet jiných. Agresivní, naštvaní lidé mají pocit, že mají právo hádat se, ubližovat jiným nebo se chovat k lidem špatně.

Hněv může být však i katalyzátorem změny a proměny podněcující vášeň, vzrušení, nadšení. Pokud něco ve vašem životě nefunguje a vy se proto zlobíte, tento hněv vám nabízí možnost osvobodit se od vašich prodělaných přesvědčeni, návyků, následně zdravotních potíží, jakými jsou deprese, pocit bezmoci, přetížení.

Pokud se hněv zadržuje, zamezí tok energie a životní síly. Dlouhodobě živený a udržovaný hněv přináší nejprve slabost, vyčerpanost, nespokojenost, strhanosť. Později závažnější onemocnění. Potlačovaný hněv způsobuje zvýšený krevní tlak, záněty, lupénku, zánět dutin, nádory, rakovinu, premenstruační syndrom, zápal plic či vředy. Za onemocnění si můžeme sami, pokud nerozumíme tomu, že jsou důsledkem naší agresivity, hněvu, nespokojenosti, kritiky a sebekritiky.

Začít větu slovem proč je hrubá nezdvořilost, též projev neúcty

Agresivní je i ironie a sebeironie, zesměšňování s cílem ponížit, ztrapnit. Agresivní jsou i výčitky, které jsou projevem nespokojenosti. Uvědomte si, jak na vás působí věta, která začíná slovem Proč ...? Proč sis oblékl právě tohle? Proč si nepřišel včas? Proč takto a ne tak? Za každou takovou otázkou je ukryta nespokojenost a nedůvěra. Každá taková otázka nám snižuje sebeúctu. Proto se cítíme nepříjemně, když se nás takto někdo ptá. Obvykle automaticky reagujeme podrážděně, bráníme se nebo rovnou zaútočíme. To roztáčí kolo agresivity a ona pak roste.
Pravdivý je výrok, že mír na tomto světě nastane tehdy, když nastane mír v každém lidském srdci. Někdy se ptáme, jaký je důvod, že je ve světě tolik válek, násilí a agrese? Odpověď najdeme v sobě tehdy, když si uvědomíme svou vlastní agresivitu, protože právě tehdy jsme jejím zdrojem ve světě.
Proberme každý za sebe odpovědnost za tento stav, staňme se generátory lásky ve světě a náš svět se změní. Změní se v nás a přes nás v celém světě.

Příběh o dvou vlcích v našich srdcích

Podle prastarého příběhu, který vyprávějí Toltékové, žijí a bojují spolu v srdci každého člověka dva vlci. Jeden je Agresivita a druhý Láska. Pokud byste setkali starešinu Toltéků, zeptal by se vás, který z těchto dvou vlků zvítězí ve vás?

Položte si prosím tuto otázku

Možná cítíte, že ve vás vítězí vlk Agresivita, že jste jí naplněn. Možná ve vás vítězí Láska. Pravdou je, že vítězí ten, jehož živíte.

Je třeba si uvědomit, že agresivitu živí agresivita, hněv a nespokojenost. Lásku živí láska. Důsledkem láskyplnosti je pocit štěstí, klidu, radosti a spokojenosti. Důsledkem agresivity je neklid, podrážděnost, onemocnění a smrt v bolesti a utrpení.

V každém okamžiku života se můžeme rozhodnout, jehož vlka v sobě posílíme, jehož budeme živit. Důsledky jakéhokoli rozhodnutí pak už přijdou samy.

Mgr. Vladimír Červenák - http://www.advaita.sk/

 



Další články z kategorie
Pro výpis všech článků z kategorie klikněte zde.

Diskuze ke článku
( Celkem: 0 )
Jméno:   
E-mail:   
Vzkaz: 
Aktivní odkaz přidáte takto:
link[http://www.adresa.cz]
Antispam:   
   



 
 
Zatím není vložen žádný komentář.
 
 










2011-2017 © PiDi Soft |  Mapa webu |  Odkazy