ZASÍLÁNÍ NOVINEKZASÍLÁNÍ NOVINEK


Registrace   |   Ztráta hesla     
Košík je prázdný.
Trápení s dětmi začíná většinou už o generaci dříve.
S. Bear-Oberdorf


facebook stránky - mějte přehled o novinkách





VYHLEDÁVÁNÍVYHLEDÁVÁNÍ
V článcích Ve videu
V produktech Všude
NAŠE NABÍDKANAŠE NABÍDKA
Články o zdravíČlánky o zdraví
Pro volný časPro volný čas




Sestavuji aktuální kalendář ...


TOPlist



Proč bylinky nefungují tak jak by měly?


Kategorie článků:  Články o zdraví  -  Bylinky a koření




Po třech letech intenzivního studia lidového bylinářství v regionu jsem usoudil, že postavení fytoterapie v systému tzv. alternativ k univerzitní medicíně není spravedlivé. Její místo jako svébytného fenoménu je někde jinde.

Náš život je strašně rychlý, na nic nemáme čas a na své zdraví natož. Nejlepší by bylo spolknout nějakou pilulku, případně vypít nějaký čajík a aby již bylo dobře. Ale tak to nefunguje. Respektive, jen zřídka.

Lidé proto někdy hledají pomoc v jiných způsobech léčby. Dnes si ve specializovaných obchodech koupíte absolutně cokoliv k čínské, thajské, vietnamské, indiánské, eskymácké, egyptské, keltské, germánské a možná i pravěké medicíně, dostanete vonné oleje, drahé kameny, zkrátka od výmyslu světa.

Že jde často o podvrhy a podvody, to je jiná věc. Jen jedno neseženete nikde - duchovní základ, bez kterého je každá léčba jen efektním divadlem. Koupíte si "jen" ty bylinky, masti, atd. ale bude z vás čínský léčitel, pokud nemáte ani dunstu o pradávné filozofii, ze které tato úžasná léčba vychází? Budou vám fungovat pradávné keltské recepty, pokud nemáte ponětí o hluboké přírodní moudrosti druidů - keltských šamanů? Myslím, že nebudou.

Duchovní rozměr je to, co chybí moderní medicíně, která živí i mě. Nemá žádný filozofický základ, o který by se opřela. My, lékaři se snažíme jak víme a často velmi úspěšně. Ale za jakou cenu?

A tak si po prvotním nadšení z chemicko - technicko - chirurgické medicíny lidé iu nás začínají zase rozpomínám na přírodu. Konkrétně na bylinky, receptář prastarých matek, starých bylinkářem, zda na různé současné magazíny, které propagují zaručeně "přírodní" produkty než ne běžícím pásu.

Obracíme se k přírodě o pomoc. Jenže jinak jsme se od ní téměř zcela odvrátili. Odkud pramení to naše přesvědčení, že příroda nám pomůže, když jí ubližujeme, jak se jen dá? Drancy, ji, znásilňujeme, devastuje a znečišťujeme ...

Bylinky na plantážích

Svět bylin je fascinující, tajemný a svébytný. Možná to jaksi intuitivně cítíme, když se k nim utíkáme. Neboť pravěká medicína začala právě nimi a v historii lidstva je sotva co kdy překonalo. Když se však ptám, zda jsou dnes ještě účinné, mám na to několik důvodů.

Ten první - podívejte se na regály s bylinkovými čaji v lékárnách, či supermarketech. Máte tam od výmyslu světa a skoro na všechny nemoci. Ano, věřím tomu, že v přírodě jsou ukryty léky na všechny nemoci. Ale nevěřím tomu, že stačí uvařit čaj na základě nějakého doporučení a bezmyšlenkovitě ho vypít.

Nevěřím tomu, že tolik bylinek, aby uspokojili trh, je možno nasbírat jen tak v přírodě. To znamená, že se musí pěstovat na plantážích. Už to výrazně nahlodává mou důvěru. Jsou pěstovány dle zásad biohospodárenia, bez umělých hnojiv a pesticidů? Nevíme a nikde se to nedozvíte.

Kromě toho, i nejjednodušší vesnická žena věděla, že některé bylinky rostou jen tam, nebo jen támhle. A že je třeba sbírat právě tehdy a právě tak. Myslíte, že pokud kdekoli nasejeme meduňku, vedle ní levanduli, mátu, pak ještě měsíček, budou mít rostlinky takovou sílu jako ze svých přírodních stanovišť?

A myslíte, že traktorista se sekačkou (!!!) přijde na takovou plantáž o svatojánské noci a všechno to stihne posekat? Na obě otázky je odpověď - ne. Rostlinky z plantáží jsou jako kuřátka z velkochovů. To ze zahrádek před okny, to bylo o něčem jiném!
účinky bylin

Přesto mají i takové bylinky cosi do sebe. Fakt je, že některé jsou opravdu účinné díky obsahu některých chemických látek, které obsahují vždy, za všech okolností. Například senná list z lékárny je celkem spolehlivé projímadlo, stejně sléz lesní, plný sliznatých látek pomáhá průduškám, dubová kůra obsahuje vždy nějaké třísloviny, medvědice lékařská a brusinka léčí močové cesty, atd.

Ale teď si položím kacířskou otázku. Jak na to přišli naši dávní předkové, že tyto byliny obsahují to, nebo ono? Řeknu vám, že nijak. Vůbec to nevěděli! Účinnost bylin podle jejich chemického složení byla přece objevena až ve středověku arabskými alchymisty! Tak jak je možné, že v takové hluboké nevědomosti používali určité rostlinky na určité nemoci a ono to fungovalo?

Jednomu nevěřím. Že by to bylo metodou zkouška - omyl, neboť na stovky nemocí měli stovky bylin a pokud by měli po jedné zkoušet, na co je dobrá, lidstvo by pomalu vymřelo. Jedno z vysvětlení je, že to lidstvu zjevil Nejvyšší, aby přece jen nevymřelo, když už ho jednou stvořil. Ateisté tomu sice nevěří ale ani druhé, není příliš odlišné. Že lidé přírodě rozuměli jinak než dnes.

Rozuměli jejím duchem, komunikovali s nimi, trpělivě pozorovali růst a chování rostlin. Věděli o nich skoro všechno, o jejich fyzickém, ale i duchovním rozměru, který živá příroda nesporně má. Jedno je jisté. Jsou mezi nimi i takové, které účinkují na určité nemoci bez příslušného chemického obsahu. Jednoduše, rostlinky mají své kouzlo!

Důležitost bylinkáře

Léčivé rostlinky byly první a zřejmě dost dlouho jedinou součástí pravěké lékárničky. A od samého počátku měli magický charakter. Už v době kamenné se v Evropě prováděny očistné obřady zřejmě nejstarší magickou a léčivou rostlinou. Víte která to byla? Pelyněk (Artemisia, sp.) Obyčejná plevel, kterou dnes najdete úplně kdekoliv.

Vývoj šel dál s my vůbec nemusíme pátrat v pravěku, neboť naši bezprostřední předkové (např. Vrstevníci mých rodičů) měli také bohaté zkušenosti s bylinnou magií. Ale praktiky, které se používaly ještě zcela nedávno, měli kořeny právě v tom pravěku. Jen povrchní člověk by mohl říci, že jsou to hlouposti. Kdyby lidstvo nepodceňovali tisíciletou moudrost zděděnou po předcích a uloženou v paměti Země, možná by se vyhnulo mnohému, co ho dnes kvar.

Osoba léčitele byla mimořádně důležitá. Rostlinnou drogu (většinou suchou) obohacoval, nabíjel svou vůlí, svou mentální energií! Oživoval a posiloval kouzlo! Jinak řečeno, základem léčby bylinkami byl zkrátka rituál! Jeho smyslem bylo jediné. Přiblížit konzumenta spirituálnímu aspektu byliny. Vždyť jinak si je lidé mohli nasbírat i sami. Ale oni chodili raději k bylinkáři.

Když jsem byl mladík, byl jsem s mámou u jedné takové bylinkářky ve vrších. Byla to chytrá žena s pronikavýma očima. Na každou nemoc dávala čistec (lid. Čiščica, Stachys, sp ..) a ono to fungovalo! Kouzlo fungovalo. Tyto zkušenosti mírně narušují teorii o účinnosti bylin podle chemického složení.

Takových případů je mnoho, protože rostliny přizpůsobovaly svou účinnost i podle kulturních, tradicionalistických regionálních zkušenosti. Ještě naše matky to věděli (tedy mé generace). Lidové moudrosti nahromaděné tisíciletími to definovali jasně - pokud onemocníš na nějakou nemoc, hledej na dvoře bylinu, co tě vyléčí.

Objevení se byliny někdy předjíždělo nemoc o celá léta. Nebo - bylinka, která někde roste a nikdo ji nesbírá, časem zmizí. Svatá pravda, pozoruji to denně, jak mizí řepík, zeměžluč, dobromysl z míst, kde kdysi neodoláte rostl! Také věděli, že bohatě se vyskytující byliny se daly používat k mnoha onemocnění, např. třezalka, kopřiva, zato vzácné byliny na onemocnění vzácné, například sporýš, brutnák, lilie zlatohlavá ... Hluboké a husí kůži vyvolávající byly donedávna znalosti památníků.
schopnost porozumět

Už téměř dva tisíce let existují snahy vytlačit prastarou rostlinnou léčbu do pozice pověr a tmárstiev. Pro starých mudrců však nebyla existence přírodních duchů rostlin, stromů a zvířat otázkou víry, ale prožitých zkušeností. Vnímali okolní svět jasnými smysly a ukládali si ho do srdce. Je jasné, že v dnešní době není tomu snadné porozumět.

Jsme spoutáni neviditelnými elektronickými pouty, rozptylováni neustálými informacemi z médií, zavaleni lavinami pochybné zábavy. Jsme odříznuti od okolního světa v betonových klecích, hermeticky uzavření v autech, naše smysly jsou oslabeny. Příroda však neztratila schopnost přimlouvat se nám, třeba se jí jen otevřít. Zvířata to vědí, vždy najdou potřebné byliny, kořínky, které potřebují k obživě, nebo k léčení zranění, či jiných trápení. I v nás to kdesi dřímá.

Vezměme si takový kostival (Symphytum, sp). Je známý svým hojivým účinkem na zranění kostí a kloubů. Věda vysvětluje tento účinek obsahem alantoinu - bílkoviny, která má opravdu schopnost scelovat živočišných tkání. Staří alpští horalé však přivázali jednoduše kořen kostivalu na postiženou končetinu a výsledek se dostavil neuvěřitelně rychle. Jsou o tom svědectví seriozní lidi! Jiným příkladem jsou byliny přikládány v lněných sáčcích na prsa při plicních onemocněních, plody kaštanu koňského přikládané na bolavé kosti a klouby, atd. Sotva se zde dá hovořit o chemickém účinku.

Pro naše předky nebyly rostliny jen bezduché výtvory z bioplazmy, které může kdokoli libovolně brát a používat. Dnešní, moderní, fytoterapie však probíhá bohužel právě takto. To, co vidělo lidské oko, to bylo pro ně jen fyzické tělo rostliny. Navíc mají byliny své silové vyzařování, svou bioenergetickou informaci, která účinkuje, i když se rostlina jen přiloží na ránu, nebo nosí jako amulet.

Tyto praktiky prováděly mnozí bájní hrdinové, aby se vyhojily z bojových zranění. Dokonce i slavný švýcarský poustevník, svatý Nikolaus von Flue, si údajně přikládal bylinky a kořínky na žaludek, aby si prodloužil život. Víra v nehmotný, lépe řečeno duchovní, zda jemnohmotný rozměr rostlin přetrvávala tedy dlouho (píšu přetrvávala v naší evropské kultuře, protože o ní se to celé točí. U šamanů a kouzelníků tzv. Primitivních národů přetrvává dodnes).
signatury

Vrátím se k již zmíněnému způsobu poznávání účinku léčivých a magických rostlin. Je to návrat někde k samotným kořenům fytoterapie. Dnes totiž už máme rostlinky seskupí v atlasech a herbářích podle jejich chemického složení. Ti, kteří na to kdysi dávno přišli, neměli ani ponětí o biochemii, ale přesto, je prastaré indikace k léčbě některých onemocnění pasují velmi přesně. Příkladů by bylo habaděj. Takže zopakuji otázku: jak na to asi prastaří sběrači a léčitelé přišli, která rostlina je v daném okamžiku ta pravá?

Člověk jako jedinečná a neopakovatelná živá entita (jednotka) je kromě svého fyzického těla charakterizován i tzv. neviditelnými silami, nám neznámými energiemi (pokud chcete aurou), pudy, představami, touhami, mimikou, držením těla a podobně. Existuje nauka (socionika nebo sociobionika) která učí na základě těchto znaků poznávat povahové vlastnosti a charakterové rysy jedince.

Stejně tak fyziognomie (vnější vzhled, či jinými smysly postižitelné vlastnosti - vůně, chuť, pohmat, ojediněle i zvukové projevy) případně i jiné fyzikální vlastnosti rostliny (pevnost tkání) prozradí trpělivému pozorovateli její potřebné vlastnosti, které jí propůjčila roční doba, místo růstu, klimatizace, složení půdy, kosmické vlivy a Stvořitel. Říká se tomu signatura rostliny.

Správné znát a určit signatury však není žádná procházka růžovým sadem. Pokusy renesančních učenců vytvořit z tohoto výsostně pocitového, mystického umění o signaturách objektivní, rozumem postižitelnou vědu, ztroskotaly. Jejich prvoplánové a dost primitivní přirovnání nefungovaly.

Budu však citovat nesmírně moudrého, hluboce věřícího učence, jehož mnohé názory nejsou dodnes překonány. Je jím Theophrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim. Měl mnoho prastarých (keltských) tradičních znalostí a nestudoval jen na evropských univerzitách, ale iu obyčejných sedláků, pastýřů a bylinkárov- korenárov.

Říká, cit .: Příroda určuje každé rostlině, která z ní vychází, k čemu je dobrá. Proto, pokud chceme zjistit, co příroda určila, musíme znát na znameních, jaké ctnosti v sobě rostliny ukrývají. Svatý duch a příroda jsou jedno. Příroda je denně světlem Svatého ducha a učí se od něj, do člověka projde moudrost v průběhu hluboké noci (rozuměj hluboké meditace, pozn. Aut.) Znalosti chladného rozumu nechali pohasne světlo moudrosti a světlo přírody. Tak zavládla cizí nauka a postavila obě světla poznání do pozadí. Ti, kteří se k této cizí doktríně připojili, se pokoušejí zatemnit pravdu obou světel a dokonce uhasit světlo věčnosti a přírody. Konec citátu.

Kostival lékařský nám může posloužit jako příklad. K jeho signature patří silný, šťavnatý, silou a pevností kypící oddenek (nesprávně kořen). Zlomenina vsákne prý do sebe celou jeho sílu a rychle se zhojí. Paracelsus v této souvislosti zmiňuje zajímavou teorii. Mluví o změněném lidském magnetismu v poškozené tkáni, který jako opravdový magnet vytáhne z rostliny léčivou sílu, přičemž na nepoškozené kosti tento účinek údajně nevzniká. Na svou dobu mimořádně odvážné tvrzení
rituály

Principy léčby rostlinami, uvedené v předešlém, byly u přírodních národů na celém světě prakticky stejné. To nemůže být náhoda. Např. Keltové, jeden z nejklasičtějších přírodních národů Evropy, věřili, že rostliny jsou velmi mocné duchovní bytosti, které mají ve vnějším, fyzickém světě jen své tělo. To jim umožňovalo získat moc nad démony každé nemoci, či špatné kletby. Myšlenka, že na každou nemoc vyrostla v přírodě rostlinka, je možná právě od nich. Jenže, musí se vědět jak na to.

Když jsem studoval prastaré sběračského praktiky, zůstával jsem někdy v údivu. Vždyť některé rituály jsem znal dopodrobna z vyprávění mých vrchárov! Tak hluboce jsou dodnes zakořeněné kdesi v našem podvědomí. Ačkoliv pochybuji, že je ještě někdo provádí. Stačí jeden příklad. Svatojánská noc je prastarý magický datum, určený letním slunovratem.

Není tomu tak dávno, co po Kysuckých horách chodili v tuto noc tajemné postavy, často zahalené do plachet, nebo zcela nahé a sbírali rostliny a ranní rosu (v níž se nejprve vyváleli!) Do máselnice. Na čarování, na prosperita, milostnou, léčivou, ale i černou magii samozřejmě. Vždyť při tom drmolili všelijaké zaklínací formulky. Nevěříte? Zeptejte se Kysuckých etnografů a historiků. V postavách těchto "bosoriek", či "bohiň" ožívaly archetypy starověkých sběračů. Připouštím, že dnes to může vypadat komicky, ale všechno to mělo hluboký smysl.

K rituálem patřily i různé zaklínání, které vysvětlovaly, proč člověk přišel a na co chce bylinu získat. Kouzelné slova, podobně jako indické modlitbičky - mantry, jsou klíčem ke dveřím jiného světa. Dosud se jich zachovalo ze středověku několik a je zajímavé, že mnohé mají křesťanský motiv!

Správný čas na sběr

Ve většině atlasů léčivých rostlin se dočteme mimo jiné že: rostlinnou drogu (květ, nať, listy, kořen, atd.) Sbíráme např. od května do srpna a podobně. A nic víc. Přitom je to celá věda a to nemluvím o starých komplikovaných tradicích, které provázely sběr ve starověku a ve středověku. Vždyť každý zahrádkář ví, že rostliny mají své biorytmy, které závisí na astronomických úkazech (střídání dne a noci, fáze měsíce) a na počasí (zavírání korun květů za deště) a podobně.

Látková výměna květů je jiná ráno, jiná večer a tedy i obsah účinných látek bude kolísat - to pokud vycházíme z klasické vědy. Pradávní sběrači šli ještě dál. Díky neustálému těsnému spojení s přírodou měli znalosti o kosmických energiích, proudících z vesmíru. Všímali si vzájemné shody mezi nebeskými úkazy a vývojem vegetace. Pozorní zahrádkáři to dělají i dnes. Viděli, že momentálně postavení Slunce, Měsíce, hvězd a planet zvěrokruhu mě evidentní vliv na kvalitu léčivých a magických rostlin.

Přihlíželo se na fáze Měsíce a to mimořádně. Měsíc je vůbec velmi tajemné těleso, má temné vyzařování a o jeho vlivu na životní pochody toho víme málo. Nejvhodnější bylo sbírat byliny za novu, kdy byl srpek měsíce celkem uzoučký a nikdy ne za úplňku. Věřilo se, že měsíční světlo bere rostlinám všechnu sílu.

Temný měsíc obsahuje maximum své energie, která se s přibývajícím světlem vytrácí. Byliny se na tom rytmu podílejí. Kdysi to věděl každý - za úplňku přibývá vodnatost a tedy hmotnost rostlin, za novu jsou však významnější rozumem nepostižitelné kvality - trvanlivost, pevnost, léčivá síla. Toto byl obzvláště důležité u těch rostlin, které se sušily a musely vydržet po celý rok. Důležité bylo i to, zda měsíc na obloze stoupá - tehdy vytahoval životní síly do natí, květů a listů, nebo klesá - tlačil síly rostlin do kořenů a oddenků.

Samozřejmě, důležité bylo i to jaká byla roční doba. Letní slunce je jiné než zimní, jarní jiné než podzimní. V době jarní rovnodennosti až do května se sbíraly čerstvé očišťující jarní bylinky proti jarní únavě - kopřivu, medvědí česnek, řeřichu, listy pampelišky.

Za letního slunovratu, kdy je příroda prozářená sluncem, trávy a byliny jsou v plné síle a světlušky svítí do krátkých nocí, sbírají se byliny, které světlo a teplo zprostředkovávají. Třezalka obsahuje tolik světla, že zahání deprese a černé myšlenky, květy bezu a lípy donutí tělo k pocení a svou horkem zahánějí démony nemoci, hřejivý teplý dobromysl, mateřídouška, kmín kořenný a mnohé jinému prosycené silicemi a světlem. Ano, svatojánská noc a dvanáct dní po ní, to je ta pravá doba na sběr rostlin, magických i léčivých ...

Bylinky a dnešek

Pravděpodobně jsem zviklat čtenářů ve víře v bylinky, ve víru ve fytoterapii. Chtěl jsem tím dosáhnout jedno jediné a stále to samé, o co se již pár let snažím. Aby si lidé uvědomili, že opravdu nelze někomu ubližovat a pak chtít od něj pomoc, např. i ve formě léčivých bylin. Myslím si upřímně, že fytoterapie nemá pozitivní vliv na lidi, kteří mají k přírodě nijaký, nebo negativní, kořistnický vztah. A možná ani na ty, kteří vidí v civilizačním "pokroku" jediný možný a správný směr lidského vývoje.

Ale jinak je svět rostlin, is jejich léčitelskou historií mimořádně fascinující. Vraceli lidem zdraví již v době kamenné, která tvoří cca 90% časového vývoje druhu Homo sapiens sapiens a ještě dlouho potom. První jejich zpochybnění nastalo honem na čarodějnice. Na hranicích církevní inkvizice tehdy hořela kromě nevinných lidí i prastará moudrost o bylinách a už nikdy ji nic nedokázalo plně nahradit.

S příchodem průmyslové revoluce nastal obrovský rozmach moderní medicíny soustředěné výhradně do rukou učencem. Obrovské množství teoretických poznatků o lidském těle, převratné technické vynálezy (mikroskop), objevení mikrosvěta bakterií, očkování, objevování nových a nových léků, to vše a mnoho jiných věcí zatláčalo význam bylinkářství do pozadí až na úroveň buď temných, tajných praktik podezřelých individuí v odlehlých oblastech světa, nebo - v lepším případě - na úroveň vcelku neškodného folklóru.

Důležité je, že z té dávné historie zůstalo dědictví plné symbolů, které je k dispozici i dnes, byť trochu jinak. Například kotel uzdravení - zázračný kotel, do kterého dávali raněných a nemocných lidí a oni vyšli z něj zdraví. Samozřejmě, že byl plný léčivých bylin. Jeho přímým a funkčním pokračováním jsou dnešní bylinné koupele a čaje.

I v dobách rozmachu moderní medicíny se z času na čas objevovaly geniální léčitelé, díky kterým se dochovalo mnoho z tradičních umění léčit. Jejich úspěchy a autorita byly tak velké, že jejich akceptovali i pomazané vědecké hlavy. No a venkovské konzervativní a hlavně chudé obyvatelstvo, to se vlastně tradičnímu bylinkářství nezpronevěřili nikdy a stalo se pro osvícených léčitele cenným zdrojem poznání.

Určitě je třeba zmínit geniální vodní a bylinné léčitelství kněze Sebastiana Kneip a jeho květinové koupele apod proslulého, také kněze Johana Künzle. Mnoho jejich receptů je dochovaných dodnes. Bylinková moudrost Marie Trebenovej, vodoléčba zavedená německým sedlákům Priessnitz, nepřekonatelné květové esence Edwarda Bacha, kterými úspěšně léčil i duševní nemoci, to všechno nás vrací téměř k samotným prastarým kořenům bylinkářství.

Blíží se doba, kdy po nich člověk zase sáhne jako topící se po brčko. Ale na zcela jinak principu. Moderní Fytoterapeuti jen potvrzují prastarou pravdu - že i v používání rostlin je třeba uplatňovat princip individuality každého člověka a sestavit mu léčbu takříkajíc na míru. Zalehl bylinných čajů z pultů supermarketů - to přece nemůže spolehlivě a univerzální fungovat!

A navíc, je tu jeden velký problém. Naše odvrácení se od přírody se nám vymstilo mimo jiné v podobě nárůstu kdysi skoro nepoznaných onemocnění. Proto je třeba zapomenout na mýtus o absolutní neškodnosti tzv. přírodní léčby a položit si otázku: Je léčba léčivými rostlinami pro nás vůbec bezpečná?

Autor: Josef Marec



Další články z kategorie
Pro výpis všech článků z kategorie klikněte zde.

Diskuze ke článku
( Celkem: 0 )
Jméno:   
E-mail:   
Vzkaz: 
Aktivní odkaz přidáte takto:
link[http://www.adresa.cz]
Antispam:   
   



 
 
Zatím není vložen žádný komentář.
 
 










2011-2017 © PiDi Soft |  Mapa webu |  Odkazy