Jestliže v knize Za čas a prostor, která, ostatně jako většina autorčiných prací, představuje most mezi křesťanskou mystikou, praxí jógové filozofie a moudrostí zen-buddhismu, jsou některé transcendentální zkušenosti pouze naznačeny, ve Třpytu prázdna a Světle vědomí je Míla Tomášová svým typicky přímočarým způsobem objasňuje a svůj výklad ještě prohlubuje.


Názvy kapitol:

Člověk na cestě, Svoboda ducha, Jak jsme začínali, Blahoslavení tiší, Prozření, Prvotní tvorba, Život po prozření, Uvědomělá činnost ve světě, O lesní víle Vladěnce, Boží hra, Duchovní postupy, Jak jsme šli s Kamilem po keltské cestě, Skalní chrám, Nechte žít Prázdno, „Jakmile synáček vystrčil hlavu, hned o tom věděl“, Co je samádhi a co Poznání, Proč počáteční ponoření (samádhi) odchází, Prázdno, Naši přátelé, Andělé mezi námi, Význam Vánoc, Jak maminka krájela chleba, Miluj bližního svého, Velikonoční vigilie, Tiché vědomí, Kdo je na světě nejhodnější?, O slepém mládenci, Dobře zametený dvůr, Proč zažívají utrpení, Příběh paní Bedřišky, Co je bardo, Život v poznání jednoty všeho, Vzpomínka na Fráňu Drtikola, Strážce prahu, Jak si Matyáš chtěl vylepšit vodopád, Ptal se mne přítel..., O třech zlatých broskvích, Jak intuice zachránila Radka od veliké škody, Proč se na cestě k sjednocení zjevuje Bůh-Matka jako první, Ranní rozcvička, Proč člověk potřebuje lásku k Bohu, Cesta lásky - bhaktijóga, Sjednotit se s krásou, Skrytá záře Jediného, Jak jsme pomohli odvrátit povstání v Rusku, Jednoduché cvičení ke zklidnění mysli, Malá zahradní slavnost, Něco o čakrách, Co je třetí oko, Vzpomínka I, Jak souvisí druhý vnor s třetím, Světelný bod a Modrá víla, Něco o tantrajóze, Co je osud, Velký Přítel, Jak Hynek čaroval, Něco o magii, Pokora srdce, Jak jsem šla jednou na houby, Něco o UFO, Modrá hvězda, Jak zní tlesknutí jedné ruky?, V Jednotě není možno nikde Boha nalézt. Proč?, Vzpomínka II, Sejdeme se v Bohu, Bilance, Meditace a cvičení.

Vybraná kapitola z knihy:

Co je to třetí oko
Třetí oko, jak tento hluboký stav někteří mystikové nazývají, je symbolický název pro přímé nazírání pravé skutečnosti. Je to přímé vědění Jednoty, její obnažené moudrosti, vhled. Tato hluboká úroveň vědomí nemá žádné pevné umístění ve fyzickém těle, jak se někteří domnívají, např. mezi obočím nebo jinde.
Nekonečné živé Prázdno obsahuje všechno vědění ve své latentní existenci. Přijde-li do tohoto Prázdna podnět, čili do nepohybu pohyb, vynoří se v tom samém okamžiku odpověď. Otázka i její naplnění se děje v jednom bodě, v božském TEĎ.
Odkud přijde podnět do Jednoty, když vše je v Jednotě, vědomost i nevědomost? Ze zdánlivé dvojnosti, nevědomosti, která usiluje o Poznání. (V knize "Za čas a prostor" jsou tyto hluboké otázky objasněny, např. v eseji Intuice a vhled.) Intuice může být na různém stupni: od zevního předvídání, jasnovidného řešení důležitých otázek, až po řešení hlubokých duchovních pravd. To už je velmi hluboká intuice, blízká přímému nazírání, neboť i hluboká intuice čerpá ze stejného božského zdroje. Ale i tato hluboká intuice je ještě ve dvojnosti, neboť vždy přichází a odchází, zazáří jako zjevení a opět zase pohasne. Byla a už tu není. Jednoduše řečeno intuici někdo má, někomu přišla a zas odešla, může ji sice přivolat prosbou, modlitbou, ale to až na hlubším stupni, kdežto vhled je ve věčném TEĎ, neboť je to vědomí Jednoty, které se zpřítomňuje do vědění a odpovědi na položenou otázku. Otázka i odpověď vytrysknou ve stejném okamžiku, neboť tento "děj" vychází z bezčasovosti. Ovšem musí to být jen závažná otázka, prospěšná pro pochopení a duchovní vývoj bytosti toužící po Pravdě, po vlastním prozření. Jako když Mojžíš udeřil holí do skály a vytryskl pramen živé vody.
Znám na to také pěkný kóan: "Cokoliv může být příčinou poznání, ale vždy je porušeno jedno krásné tělo." Jednota, ve které je naprostá plnost a uspokojení, musí být zdánlivě porušena nějakou otázkou, nedostatkem, aby se jejím otevřením a znovuuzavřením do Prázdna obnovila plnost. Zároveň se vzbudí energie pro pomoc další bytosti.
Člověk, který toto vědomí Jednoty ve svém nitru uskutečnil, sám otázek nemá, ty jsou již vyřešeny jeho Poznáním. Odpovídá na otázky bytostí dalších. Zevní otázky se nemohou dotknout hluboké rovnováhy plnosti Vědomí, neboť bytost, která uskutečnila ve svém nitru poznání Jednoty, nepokládá tyto za důležité.
Žije samozřejmě také v povrchové fázi bytí, v tomto zevním životě, jako ostatní lidé, ale je to pro ni jako pěna nebo vlna na nekonečném oceánu, která je z téže vody jako hlubina, a proto se jeví jako průzračný svět.