Přednáškový triptych na téma duchovní zkratky nese název podle své závěrečné části, jíž autor přičítá zásadní význam, neboť „nebeská stezka“ je metodou převratnou, a to obrazně i doslova.
Dochází při ní totiž k fundamentálnímu obratu v duchovním nazírání adepta…

Ukázka z knihy:
„Vážení přátelé! Co osvícený potřebuje, to dostává, podřizuje-li se stále Božím zákonům, to jest vnáší-li svou potřebu tiše do ticha.
Do božího ticha a míru. To je automatické umění osvíceného, které žák zkouší napodobit. Ostatně tím se žák také učí vstupovat do ticha a míru. A tak, i když dosud není v trvalém samádhi jako člověk prozřelý, vykonává svoji běžnou práci nepřipoután k jejím výsledkům a je mu, jakoby ji ani nekonal. Nepracuje totiž pro odměnu, ale pro práci samotnou. To je další druh velikého umění nepřipoutanosti, které osvícený ovládá automaticky, ale kterému se žák musí teprve naučit.
Jde to snadno, žije-li žák již ve svém duchovním středu a nikdy ho neopouští. Sám sebe si přestává záměrně uvědomovat a protežovat. I to jde snadno, když si žák představí, že jeho bytost je dílem světové mysli (Boha) a ne jeho samotného, nebo jen jeho rodičů. Odevzdá-li celou svoji bytost světové mysli, žije osvobozen od ega. Zkuste to. Proveďte to ihned!
Jak vidět, žák se víc a víc blíží k Pravdě a je čím dál tím víc podoben samotnému osvícenému. Třebaže začal jako člověk zcela neosvícený, normální, stává se více nebo méně osvícenou bytostí. Takový je výsledek "nebeské stezky". Někdy se dokonce chová jako světec, to když se snaží poslouchat jen vyšší vůli. Protože je odpoután od svých činů, je - jak již bylo řečeno - odpoután od vytváření karmy. I když reakce na události dosud působí, není již jimi strhován jako dříve a ony rychle mizí. Někdy mizí po jistém zápase, později i bez něho. Pokud je neosobním Svědkem, jeho činy nepřidávají nic k jeho karmě.“