Hluboký život a vnoření se do věčného, všudypřítomného bytí jako lidská potřeba; pokora, laskavost a opravdovost jako životní styl, takový je obsah poselství, které Miloš Tomáš s naléhavostí sobě vlastní předkládá čtenáři v tomto souboru esejisticky laděných promluv. Pokračovatel tradice svých rodičů, Míly a Eduarda Tomášových, ve své zatím první knize nezapře klady svých předchůdců - živou, ryzí zkušenost Pravdy a schopnost předávat ji čtenářům strhujícím, inspirujícím způsobem.
Témata: milost, spravedlnost, utrpení, vděk a chvála, vnitřní krása a radost duše.

Ukázka:
"...projevy všemohoucího Boha, ať se nám zrovna líbí nebo nelíbí, jsou vpravdě milostí, neboť všechno, co se děje, děje se, že to tak má být, a je to nanejvýš spravedlivé. I když třeba zažíváme utrpení. To si zasloužíme (i když to jistě nikdo nikomu nepřeje), tak jako vše. Vše, co se nám děje a jak se nám děje, si zasloužíme a je to milost. Při zažívaném utrpení se nám umenšuje ego a sami poněkud zpokorníme. Znamená to pro nás velikou šanci.
Proto je dobré se smířit. Naprosto a úplně. Zcela se do vůle Boží odevzdat.
Vzdát se zcela sebe a odevzdat se Bohu.
Vážení přátelé, nemusíme říkat veškerému konání milost, pokud nechceme.
Můžeme jej nazvat konání Boží, dění, bytí... A bude to jistě výstižnější.
Ale můžeme, pokud chceme, konání Boží, bytí, dění atd. chápat jako milost.
I život sám, i veškeré jeho formy jsou milostí. Vše, co je, co existuje, vše stvořené i dosud nestvořené, vše, co se děje, ať už to chápeme jako milost či nikoli, je jakousi dynamickou složkou absolutna, vesmíru, prostě bytí.
Jakýkoliv projev čehokoliv, života a všeho, co s ním souvisí, zrodu, umírání, zkrátka všeho. V Jednotě je obsaženo vše včetně jakéhokoliv projevu (vždyť Bůh je tvůrcem všeho, tedy i tohoto) a zároveň zde nedochází k žádnému pohybu, projevu. Proto říkám všeho projeveného, kde nedochází k projevu."
Vázaná s přebalem. Edice VHLED.